Už jste taky někdy měli pocit, že vám semafor při dojezdu ke křižovatce, zvlášť při minimálním provozu, „nabídl“ zelenou mimo očekávaný interval? Nemuselo jít jen o dojem. Dřív měly semafory jasně stanovený režim – červená a zelená se střídaly v nastavených pravidelných intervalech. Takových křižovatek ale ubývá.

Dnes jsou semafory stále chytřejší. Řídí totiž křižovatky pomocí indukčních smyček či kamer, dokážou třeba upřednostnit průjezd autobusů či tramvají MHD. Takže někdy kvůli tomu v našem směru „padne“ zelená hned, jindy nás semafor zdrží i desítky sekund.

Přejeďte záplatu a získáte volno

Před mnoha semafory jsou ve vozovce tzv. indukční smyčky. Vypadají jako záplaty ve tvaru obdélníku. Pokud přes smyčku přejedete, řadič, který řídí křižovatku, dostane informaci, že čekáte před semaforem, a bude se snažit, aby vám dal co nejdřív zelenou.

Smyčka reaguje na kovové materiály, to znamená na vozidlo nebo na kolo, pokud není vyrobeno z uhlíkových slitin. Pokud ji minete, můžete místo 15 sekund čekat třeba několik minut. Umisťují se dvě až tři smyčky v různé vzdálenosti od čáry STOP a jsou dokonce tak chytré, že počítají, kolik vozidel je přejelo, aby zelená nesvítila zbytečně třeba půl minuty, když na semaforu čekalo jen jedno auto.

Ale pozor! Neznamená to, že semafor pustí vždy celou kolonu. Všude je nastavena nějaká maximální doba.

Místo záplat kamery

Modernějším způsobem, jak provoz na křižovatkách řídit, jsou kamery. Fungují na podobném principu jako smyčky, mají však proti nim výhodu v tom, že jedna kamera vidí do více jízdních pruhů. Obvykle obsáhnou zónu do vzdálenosti 50 metrů od semaforu. Díky tomu si vás všimnou, a poté dostanete zelenou. Jakmile v zóně už žádné vozidlo není, tak tam spadne červená.

Nečekejte ale, že dostanete zelenou hned, když vás kamera spatří, na hlavních silnicích bývá déle než na vedlejších. Navíc do hry vstupují i chodci, ale také městská hromadná doprava. Přibývá křižovatek, kde si autobusy a tramvaje mohou přivolat, případně podržet zelenou. Např. v Praze je dnes kolem 200 světelných signalizačních zařízení, která preferují tramvaje, a asi 250 upřednostňujících autobusy.

Volno díky GPS i kalhotkám

Města se snaží umožnit veřejné dopravě, aby její vozy nestály na křižovatkách zbytečně dlouho. Proto má stále víc semaforů funkci tzv. preference tramvají i autobusů. Pokud se tramvaj či autobus blíží, semafory se změní tak, aby MHD měla volno. V ideálním případě, aby nemusela vůbec zastavit, případně jen na co nejkratší dobu. Podle toho, zda je v křižovatce nastavena preference stoprocentní, nebo jen podmíněná.

Nejnovější autobusová preference funguje na základě GPS tak, že palubní počítač vyšle signál do řadiče, ten ho zpracuje a připraví volný průjezd. Takovou křižovatku lze poznat podle černé krabičky, v níž se rozsvěcí a zhasíná oranžová čárka. Pokud svítí, dává řadič najevo, že o autobusu ví, a v udaném směru rozsvítí, případně pozdrží déle zelenou.

U tramvají jsou většinou na drátech trolejové snímače, tzv. kalhotky. Jakmile pod nimi tramvaj projede, řadič v křižovatce zjistí, že se souprava blíží, a vše připraví tak, aby měla co nejdříve volný průjezd. Po překonání křižovatky tramvaj projede pod kalhotkami ještě jednou, čímž oznámí, že už je pryč, a semafor může pustit zelenou v ostatních směrech.

Když se pak blíží další tramvaj, musí na semaforech zastavit. Ale je v křižovatce „zapsaná“ a po minimální zelené v ostatních směrech dostane přednost, takže nakonec stojí jen pár sekund.

V noci bliká oranžová nebo svítí celočervená

V noci mají některé semafory jiný režim než přes den. Např. bliká oranžová, nebo je lze spustit zmáčknutím chodeckého tlačítka. Někde je zase ve všech směrech červená a zelenou spouští řadič podle toho, kde kamera zaznamená auto.

To se uplatňuje zejména tam, kde nebyla dodržována rychlost na hlavních komunikacích. Pokud pojedete padesátkou a budete v prostoru křižovatky sami, tak vám to vyjde na zelenou. Když ale pojedete 80, tak budete muset brzdit.

Rychlost omezují i semafory, kterým se říká speedstopy. Většinou se používají na vjezdech do obcí. Fungují na principu měření radarem. Pokud vaše rychlost odpovídá max. povolené hranici, semafor vás pustí na zelenou. Pojedete-li rychleji, naskočí vám červená, a donutí vás zastavit.

Proč to někdy funguje a jindy ne

Někdy se může stát, že jste přejeli indukční smyčku, případně vás spatřila kamera, ale přesto máte dlouho červenou. Na hlavních tazích pochopitelně zelená svítí déle. Pokud přijedete do křižovatky jen pár sekund poté, co padla červená, nedostanete hned signál „volno“. Někde zase funguje tzv. zelená vlna, takže projedete několik křižovatek za sebou bez zastavení. Ale zelené vlny už také nejsou, co bývaly. Narušuje je řada faktorů jako už zmíněná preference autobusů, tramvají, případně chodců.

Pokud budete potřebovat informace, upřesnění k úrazovému pojištění či pomoci při sjednání, zavolete nebo napište